Bimetalismus

Bimetalismus je v ekonomii měnový standard při kterém hodnota měnové jednotky může být vyjádřena buď určitým množstvím zlata nebo určitým množstvím stříbra. Poměr hodnot těchto dvou kovů je pevně stanoven zákonem.^[1] Další měnové standardy jsou monometalismus, kdy je hodnota měny vyjádřena jedním kovem (obvykle zlato nebo stříbro) a trimetalismus, kdy jsou používány tři kovy (zlato, stříbro, měď).^[2]

V ekonomické historii se největší diskuze o jeho užívání vedly ve Spojených státech koncem 19. století, neboť ty disponovaly v té době velkými zdroji jak zlata, tak stříbra.

Tento měnový systém může být nestabilní, často přechází v monometalismus.^[3] Vzhledem ke kolísání tržní ceny používaných kovů, kov s tržní hodnotou vyšší než jeho hodnota v měně je častěji používán jako kov a je stahován z oběhu jako měna (Greshamův zákon). Ve Spojených státech se toto se přihodilo v průběhu 19. století a z oficiálního bimetalického standardu se stal fakticky stříbrný standard.^[zdroj?] Na druhou stranu v Latinské monetární unii při poklesu ceny stříbra obchodníci preferovali platbu ve zlatých mincích a systém de-facto přešel na zlatý standard.^[4]